Plenta Investmens

Na tento blog byla 8. února 2010 uvalena nucená správa. Vlastníkem opčního práva na odkup všech akcií tohoto blogu je společnost Plenta Investmens.

A je tady další várka vydání trapsaveckých výplodů. Tentokrát nám poskytla redakce časopisu Flastr na puchejř exkluzivně výsledky fotosoutěže Brdská čočka.

Možná jste postřehli, že poslední aktuality ze světa trampů, čili Trapsavecká rubrika, vyšla naposled na spřáteleném serveru Folktime někdy na konci června. A rozhodně to není náhoda.

Nedávno zpovídal Jára zpěvačku Šárku. Její odpovědi vyvolaly dvojí reakci. Na prvním místě se ozvali fanoušci, kteří Šárčiny odpovědi pokládali za podvrh a mystifikaci.

Přemýšlel jsem nedávno, co dělá folkového matadora folkovým matadorem, i když nehraje v žádné slavné kapele ani nenapsal žádný velký hit typu Nechce se mi domů či Bohnice blůs.

Přátelé, dnešní příspěvek není moc k smíchu, ale spíše k pláči. Po přečtení Jarooušovy reportáže z Muziky na Folktimu jsme se rozhodli, že vám ušetříme trochu času a nervů, a přepsali jsme ji pro vás do poněkud stravitelnější podoby. Do diskuze nám následně můžete napsat, jak jste ušetřený čas využili.

Včera se mi v redakci ozval telefon a starší mužský hlas řekl: „Dobrý den, tady je Pipina". Chvilku jsme povídali a se svolením pana Pipiny vám přináším přepis hovoru.

Protože v poslední době na serveru Folktime připomínají diskuze spíše pouliční bitky rozzuřených rowdies, povolali jeho provozovatelé na pomoc jednoho z našich nejšpičkovějších specialistů na komunikaci, aby se zde i on nenápadně vmísil do debaty, a díky svým bohatým zkušenostem v oblasti neuro-lingvistického programování se pokusil najít příčiny těchto jevů a následně přispěl ke změně společenského paradigma v těchto kruzích. Protože tento specialista pracuje na Folktimu pod svým civilním jménem, nebudu ho dnes představovat, abych nemařil jeho důležité poslání, podobně jako se neprozrazují jména policistů pracujících v utajení na odhalování kriminálních činů. Říkejme mu tedy pro dnešek pracovně Posel míru (PM).

Přátelé, na finále festivalu Notování pod Vyšehradem jsem si při frenetickém potlesku vykloubila obě zápěstí a pak jsem o trošku ohluchla. Děkuji tímto primáři Hubertu Jelínkovi za návrat do života. Duševně jsem se zotavovala na samotě Sychrov, kde jsem prožila fantastický víkend s manželi Sedláčkovými. V noci mi sice do stanu vběhla srna, ale jinak jsem načerpala mnoho sil a především jsem Petra poznala zejména z lidské stránky. Dámy, ten ji ale má!

Přátelé, ten pan Pohl se na Folktime pěkně rozepsal, ale to nejpodstatnější o Prázdninách jsme se od něj nedozvěděli.

Tak Zahradu už máme letos zdárně za sebou, už také známe jména držitelů Krtečka, a dokonce už také víme, že Vlasta Redl v Náměšti i přes optimisticky laděné tiskové zprávy rozhodně ničím nepřekvapil.

S jídlem roste chuť. Poté, co jsem náhodně narazila na Baracka, rozhodla jsem se oslovit i české politické celebrity. První, kdo mě napadl, je designovaný předseda úřednické vlády pan doktor Jan Fischer. Po několika telefonátech jsme se sešli v jedné provozovně KFC. Nad vynikajícím kuřecím křídlem zapíjeným jahodovým koktejlem jsme si překvapivě hezky povídali:

Pro velký úspěch prvního dílu přinášíme další sérii dotazů, které se nám mezitím nashromáždily v redakci. Rudla je sice nyní velice vytížen radami pro jistého pana Fischera z Invalidovny, který mu neustále kvůli něčemu telefonuje, ale nakonec si udělal čas, a na všechny folkové dotazy vcelku obsažně odpověděl (pan Fischer byl zrovna na obědě).

Lidi, já tomu pořád nemůžu věřit! Dnes ráno jsem se šla podívat na Hradčany, abych si poslechla Druhou trávu, jak psali na Folktimu. Najednou jsem se, ani nevím jak, připletla do davu a proti mně jde štíhlý muž tmavé pleti. Původně jsem myslela, že je to bývalý soudce ze Žižkova, Pišta Horváth, ale nebyl to on. Vrazil do mě a anglicky řekl promiňte. Ještě, že jsem dvakrát byla jako au pair v USA. Byla jsem vyděšená a on mě pozval na kafe, které vařili o kousek dál. Bylo téměř lepší než manažerské od Petra Sedláčka. Sedli jsme si a on se představil jako Obama. Tak jsem vytáhla zápisník a on mi dal tento minirozhovor:

Járovi píše spousta děvčat. Jenže pořád, až na výjimky se rozhovory a články točí většinou jen kolem folkařů. Rozhodla jsem se to napravit. Kromě mě jsme se sešly na sklenkou vína značky prosecco v jedné pizzerii na sídlišti Prosek dvě přední folkové novinářky, o nichž je dost slyšet, ale pořád si myslím, že je to málo. Tentokrát jsem jen seděla, poslouchala a zachycovala dialog. Na nic jsem se neptala, ostatně by mě stejně holky nepustily ke slovu.

Znáte píseň kapely Epy de Mye Ženy mužů? Asi ano a jistě se vám stejně jako mě libí. Řekla jsem si, že pořád povídám jen s muži, ale co jejich ženy? Tak jsem si vybrala manželku jednoho špičkového manažera. Vzhledem k tomu, že na serveru Folktime je teď často poukazováno na hrubosti a příspěvky mimo mísu, česky off topic, zvolila jsem téma folk a slušné chování. Ona dáma je totiž cosi jako strážce ohně, který v trampském i folkovém životě ozařuje lidi se srdíčkem na tom správném místě.

Do našeho serveru chodí spousta dotazů. Podařilo se nám získat zkušeného člověka, který dokáže odpovědět prakticky na všechno. Jmenuje se Rudolf Kufr, bydlí v Horních Počernicích a je v důchodu, stejně jako pan Jupp. Je stále aktivním muzikantem, hraje na trubku v kapele Žižkovanka, dlouhá léta i zpíval s kapelou Oldy Kinkory ze Štěkně a je autorem řady příruček pro začínající muzikanty, kde používal pseudonym Kofroň, někdy i Kufroň.

Jak jsem slíbila, tak konám. Už dlouho pozoruji, že na ostatních webech je věnovaná značná pozornost tématu Tramping. Pořádá se soutěž o Trapsavce, soutěže trampských kapel, vycházejí zajímavá periodika jako Puchejř či Brdská vločka. Jak říkával novinářský génius Ota Černý, chce se to dostat na samou dřeň problému. Proto jsem se rozhodla uspořádat diskusi, na kterou jsem pozvala tyto osobnosti:

Poté, co jsme si tak hezky popovídala s panem Kellerem jsem se rozhodla pokračovat v započaté práci. Jenže písničkář Petr Sedláček není jen písničkář. On je také tiskovým mluvčím jedné veliké a známé firmy, kterou nechci z důvodu zákazu reklamy samotným Járou jmenovat. Takový mluvčí má na vše odpověď, vládne několika jazyky a obyčejná holka ze Žižkova může být z něj úplně vedle. Ale sebrala jsem odvahu a sedla jsem si do manažerského křesla naproti ještě většímu manažerskému křeslu, na stole plastový kelímek s úžasnou kávou vařenou úžasným automatem, a proti sobě úžasného člověka v kravatě, bílé košili, s manažerskými brýlemi a na hlavě s ježkem ne nepodobným účesu jednoho ředitele jednoho slavného rádia. Hned mi ale krom kávy a zářivého úsměvu nabídl tykání.

Tak jsem před pár hodinami dorazila do takové veliké vily, kde je v každém patře spousta rádií. Mimo jiné i rádio, které je klidné i v neklidné době. Celý den tam hrají, ale i vaří, zatím bez Nedávašky, ale co není může být. Jeden z příjemných hlasů patří i Miloši Kellerovi. Napřed jsem si na webu prohlédla jeho fotku, aby mě nenastrčili někoho jiného, protože živého pana Kellera jsem ještě neviděla. Posadil mě proti sobě, usmíval se pod vousy a měl na mě jen pár minut, protože za chvíli zase moderoval. Tak tady to máte:

Lidi, to jsem měla trému. Ale Jára mi povídal, abych se nebála nikoho a ničeho. Tak jsem šla na Kavčí Hory a potkala se tam s žijícím moderátorským géniem. Nebudu ho jmenovat, ale vidíte ho každou sobotní noc na ČT a je to tak pěkné jako ty nejlepší TV seriály nebo reklamy na prostředky proti bolesti kloubů, lepidlo na zubní protézu nebo upoutávka hlasem Radka Johna.

Po rozhovoru se zvukařem – legendou mi opět došla spousta ohlasů. A hlavně mě pochválil i Jára. Jen se mě zeptal: „Co to bylo za debila?" Je zvláštní, že tahle otázka byla i v každém ohlasu čtenářů. Tak jsem se rozhodla do toho jít dál a opět nejmenovat. V útulném domku blízko krásné říčky, o které často zpívá Honza Nedvěd jsem seděla s člověkem, kterého snad už ani slovem legenda označit nelze. Budu proto pro něj používat označení Činitel a Hybatel. A tak jsme si nad šálkem máty peprné, který přinesla jeho usměvavá a půvabná žena, povídali:

Tak tady máme pomalu březen, a s ním i jaro a sluníčko. S nastupující vitalitou v nás pochopitelně roste i chuť k jídlu, a tak jsem se tentokráte rozhodl podívat, jak se vaří jinde za hranicemi Středočeského kraje, konkrétně na Valašsku, a u našich severních sousedů. Závěrem bychom si dali malou lekci angličtiny.

Asi mi dáte za pravdu, že v uplynulém týdnu hýbaly nejvíce folkovými kuloáry debaty o Hvězdičkování na webu Folktimu. Kdo komu dal kolik a proč, kdo z interpretů si to zasloužil víc, kdo míň, zkrátka jak nespravedlnost vládne světem. Já jsem šel ale ještě trochu dál, a podíval se na zoubek samotným hodnotitelům.

Jmenuji se Hana Větráková a dohodla jsem se Jardou Kalábem, že budu externě spolupracovat s jeho výborným blogem. Všimla jsem si, že poslední dobou diskutující hlavně děvčata, což je na jednu stranu potěšitelné, ale jejich témata jsou často nehudební. Tak už to u mladých děvčat bývá, že na prvním místě u nich bývají první lásky a pletou si pak vynikající známou píseň Jardy Řehoře Nouzová kolonie s bojem za osvobození kolonií. Ale omlouvá je jejich mládí a nezkušenost. V souvislosti s tématem láska je často skloňováno Pavlíkovo jméno, jkterý je jednou z největších folkových osobností současnosti. Troufale jsem využila krátké pauzy při mačkání knoflíku „ester" v rámci řízení jeho rádia a položila mu pár otázek:

Několik z vás mne již uhánělo co je s tou slíbenou reportáží z Příbramského huntíku, tak jsem se k tomu konečně dostal.

P- Klub v Trojické ulici je znám jako jedna z posledních štací folku a trampské muziky, která oslovuje pamětníky. Každý prostor má svou dobrou duši, a nejinak je tomu i v Trojické. Za scénou je malý bar, kde obsluhuje člověk ne nepodobný herci Atkinsonovi, představiteli Mr. Beana. Jednou jsem se tam vypravila a pro potřeby Jarouškova blogu jsem si troufla s ním udělat rozhovor.

Tak dlouho jsem vyzýval na Courách hlavního dramaturga k prohlášení ohledně mimořádné energetické situace, až byla na začátku minulého týdne za mimořádného zájmu světových sdělovacích prostředků přímo do Husinecké ulice v Praze svolána mimořádná tisková konference k tomuto tématu.